Příběh s poděkováním

Jmenuji se Lenka, je mi 47 let a jsem matka dvou děti, které vychovávám sama. Nyní už to jsou dospělí lidé, kteří mi v životě dělají velkou radost. Jak dcera, tak i syn jsou studenti VUT v Brně. Do listopadu 2020 jsem žila běžným, řekla bych, že spokojeným životem. Převážně času jsem věnovala práci, která mě naplňovala, i když byla hodně náročná. Měla jsem dvě zaměstnání, protože po rozvodu, který byl v roce 2006, jsem mně i mým dětem chtěla zanechat standard, který jsme měli v době manželství. Myslím si, že všechno jsme se společnými silami dobře zvládali.  
 

Nyní je to složitější, stejně jako ostatní, i mě zasáhla covidová situace. Z tohoto důvodu jedno i druhé zaměstnání bylo uzavřeno. Energie, náklady na bydlení, stravu, poplatky se musí stále hradit, proto jsem mou záležitost vzápětí řešila brigádou. V této složitější době toho nebylo moc na výběr, a proto jsem de facto sáhla po první příležitosti, která se mi naskytla. Byla to práce v supermarketu, kde má náplň byla doplnit zboží na prodejně.  
 

Jeden den, byla to sobota, jsem šla do skladu pro paletu se zbožím, abych mohla doplnit chybějící věci na prodejně. Byla to osudná chvíle, která mi přetočila život. Kolega, který se ve vedlejší uličce pokoušel dát vysokozdvižným vozíkem paletu na své místo /do 3m/ se plně nevěnoval práci, kterou prováděl. Nevšiml si, že před paletou, kterou se tam pokoušel umístit, byla další paleta. Tu protlačil a já stála přímo pod ní. Byl to hodně nepříjemný zážitek, se kterým se doteď srovnávám.  
 

Nejdřív jsem slyšela velký hluk, takže jsem v prvních pár vteřinách nevěděla, co se děje. Vzápětí mi přistály tupé rány na celém těle. Obranná reakce byla dát si ruce nad hlavu, abych částečně zabránila úrazu hlavy. Poslední úder byl velmi bolestivý. Byla to paleta, která mi spadla na pravou část těla. Nedá se slovy popsat, co jsem v tu chvíli cítila. Bála jsem se pohnout, protože jsem nevěděla, co všechno se na mě řítí. První myšlenky byly, že se uvolnila konstrukce regálu a ta se na mě sesunula. Po chvíli nastalo ticho a já jsem tam nehybně stála. Na podlaze byla hromada zboží. Když pominul první šok, který trval zhruba 15 minut, tak mé kroky vedly do kanceláře, kde jsem řekla, co se stalo.  
 

Za pár minut přijela rychlá záchranná služba, která mě vyšetřila a následně převezla do nemocnice. Na první pohled bylo vidět zranění prstů na pravé ruce, byly úplně modré a nateklé. Na čele jsem měla tržnou ránu, o které jsem nevěděla. Bylo mi sděleno, že tělo je v šoku, proto necítím žádnou bolest. Po pár hodinách strávených v nemocnici se tělo začalo pomalu vracet do normálu. Následně jsem zjistila, že nemůžu hýbat pravým ramenem. Když lékaři provedli všechna potřebná vyšetření – rentgeny, CT, atd. Poté mě umístili na traumatologické oddělení. Druhý den dopoledne přišla vizita, která mi sdělila, že musím podstoupit další vyšetření, tj. magnetickou rezonanci. Při tomto vyšetření mi bylo zjištěno, že na pravé části hlavy (tedy tam,  kde mně přistála paleta), se nachází útvar o velikosti 2,5 cm. Takže můj pobyt v nemocnici se o pár dnů prodloužil.  
 

Měla jsem velký strach o sebe. Zároveň o mé dvě děti a rodiče, o které se z části starám. Bydlí v domě hned vedle mě. Oba již mají pokročilý věk /80 a 81let/. Taťka je navíc upoutaný na invalidním vozíku. Nepotřebují toho moc, ale občas ano – doprovod k lékaři, nakoupit a běžné drobnosti všedního dne. Naštěstí dcera i syn v tu dobu studovaly on-line, tudíž mě s pomocí o rodiče zastoupily. 
 

Doktoři mi sdělili, že je nutné provést operaci, protože nález je velký a mohl by vyvolat další zdravotní problémy. Nehledě na to, že po tom pádu jsem měla větší a větší bolesti. V této situaci zřejmě každý hledá pro sebe to nejlepší. Jedná se o zákrok hlavy, který s sebou nese i jistá rizika. Na doporučení jsem oslovila primáře z FN v Ostravě. Byl velmi vstřícný. Vzal si mě, jak se říká, do svých rukou. Dne 7.3.2021 jsem nastoupila do nemocnice a následující den mi byl proveden zákrok. Operace se zdárně zdařila. Jsem nesmírně ráda, že všechno dobře dopadlo a zákrok mám za sebou. 
 

Po histologickém vyšetření byla zjištěna jistá možnost recidivy, proto mi byla doporučena léčba v Protonovém centru. Tuto možnost jsem dlouho zvažovala, protože jsem se bála záření a jeho následků. Nakonec jsem se pro ni rozhodla, abych minimalizovala nutnosti další operace hlavy.  

Tímto bych velmi ráda poděkovala Nadačnímu fondu, který mi značnou částkou přispěl na bydlení v době léčby. Díky tomuto příspěvku jsem mohla absolvovat terapii v Protonovém centru, což mi hodně pomohlo zlepšit můj zdravotní stav.   

Nadace mi poskytla k výběru několik druhů ubytování v blízkosti Protonového centra, proto mi to hodně usnadnilo vyhnout se složitému cestování po Praze. Rovněž se postarala o veškeré formality týkající se ubytování, takže jsem se nemusela zatěžovat dalšími starostmi.  

Je moc hezké, že existuje nadace, jako je tato. Osobně věřím, že každý z nás může být pro druhé vzorem i kvůli zdánlivým maličkostem.  

Ještě jednou všem v nadaci přeji hodně zdraví, protože to je v životě to nejdůležitější.  

Krásné dny plné pohody a sluníčka Vám všem přeje Lenka K.